Bankovní úschova kupní ceny v praxi

Jste zodpovědný kupující a chcete maximálně ochránit své finance než se oficiálně stanete majitelem nemovitosti. A protože víte, že už několik advokátů uteklo s penězi z advokátních úschov, které se nikdy nenašly, rozhodujete se, jakou úschovu zvolit. Notáři jsou sice také volba, ale pořád je tam to riziko selhání jednotlivce.

Takže si řeknete, beru si úvěr od Buřinky a jako nejbezpečnější se mi jeví úschova kupní ceny u banky. Navíc, u té samé, která Buřinku vlastní – u České spořitelny. Myslíte, že oficiální produkt, která banka nabízí, si jen objednáte a vše půjde hladce? Bohužel nepůjde. Alespoň tedy ne u Spořitelny na trase Praha –Zlín.

Jak velký problém je zřízení standardního produktu? Jedním slovem velký

S mými klienty jsme probírali možnosti úschovy kupní ceny při koupi bytu. Vysvětlila jsem jim pro a proti všech typů – tzn. u zprostředkovatele, advokáta, notáře a banky a oni zvolili poslední možnost. Také proto, že se jednalo o stejnou banku, z jaké si brali úvěr.

Protože jsme byt kupovali od přímého vlastníka, nabízela se možnost úschovy na mém účtu, jako zprostředkovatele, což se u realitních zprostředkovatelů chápe zdarma. Já mám ale nejdůležitější zásadu, že peníze klientů na můj účet za žádných okolností nepatří.

Česká spořitelna má v ceníku produkt s názvem jistotní účet https://www.csas.cz/cs/caste-dotazy/cenik-pro-jistotni-bezny-ucet, u kterého uvádí: „Jistotní účet slouží pro bezpečný nákup nemovitosti nebo vypořádání převodu podílu v bytovém družstvu financovaným prostřednictvím hypotéky České spořitelny.“

Takže si jako klient myslíte, do převodu nemovitosti na kupujícího jsou peníze pořád banky, která poskytuje úvěr, tzn. měla by mít zájem je maximálně ochránit. Navíc, pokud na to má standardní produkt, za který je kupující ochoten zaplatit minimálně 6 000 Kč, v našem případě 7 000 (řídí se výší kupní ceny).

Když to z neznámých důvodů nejde

A co se od Spořitelny dozvíte? Nejdříve informaci, že to nejde. Po pár telefonátech na zlínskou pobočku jsem se dozvěděla, že to asi půjde, ale možná ne v Praze (kde to klienti všechno vyřizovali) a pokud ano, tak „na nějakou výjimku“ (proč na výjimku, když je to standardní produkt?).

Mimo jiného jsem se od pracovnice na pražské centrále dozvěděla, že sice ve zlínské pobočce něco slíbí, ale že to musí udělat v Praze někdo jiný (btw, a od čeho tady teda jsou?), jaké množství telefonátů museli udělat kvůli našemu objednání standardního produktu udělat, atd..

Pardon, ale to mě jako klienta absolutně nezajímá. Já jsem si nevybrala produkt, který je jediný na světě a který nikdo neumí zpracovat. Vybrala jsem si standard a ne moc levný, protože chci ochránit své finance.

Výsledkem nejdříve bylo, že ani po týdnu, kdy Spořitelna věděla, že kupující tento produkt chce a zaplatí za něj, nebylo jasné, kdy bude připravený k podpisu. A protože, když mi někdo řekne, že něco nejde a já vím, že to ve skutečnosti jde, tak po několika mých telefonátech byl jistotní účet připravený a všechno proběhlo k všestranné spokojenosti.

Tak jako všude, i v realitách je všechno o lidech. Protože ale v nich jde o milióny, tak pokud někdo nedělá to, co má, může to být problém. Protože když například domlouvám úschovu v Komerční bance s konkrétní pracovnicí, všechno běží, jak má.

Sledovat mě můžete na Facebooku i Instagramu.