Můj příběh

K mé současné profesi mě přivedly dvě negativní zkušenosti s mým vlastním bydlením. Jedna z roku 1995 a druhá z roku 2023. A byly to zkušenosti natolik otřesné, že na jejich základě vnímám práci v realitách jako poslání.

Nákup a prodej nemovitostí se na první pohled jeví jako jednoduchá věc. Ten druhý pohled je má zkušenost z každodenní praxe, kdy vidím, co všechno se může stát, pokud věci neuděláte správně a včas. Neznám obor, kde je tak propastný rozdíl mezi cenou obchodu a neznalostí obchodníka.

Vím, že stěhování a změna bydliště jsou jednak zásadní krok, ale také velký stres. Proto cítím vůči klientům velkou zodpovědnost a mou prací je co nejvíce věcí jim usnadnit.

Na jaře 1995 jsme se s mým tehdejším manželem rozhodli, že se přestěhujeme do většího bytu. Aniž bychom to tehdy tušili, tímto rozhodnutím začala dlouhá a mimořádně stresující anabáze s naším bydlením. V realitní kanceláři Zvonek, jedné z prvních ve Zlíně, jsem našla krásný byt. Nutno říct, že v roce 1995 trh s byty nefungoval tak, jak známe dnes. Sehnat něco vyhovujícího bylo komplikované a vyžadovalo to podstupovat rizika a dělat velké kompromisy, na které bych dnes vůbec nepřistoupila.

Byt byl družstevní, takže jsme „kupovali“ jen členský podíl v bytovém družstvu. Byli jsme pochopitelně realitní laici a měli jsme za to, že realitní kancelář za provizi zajistí příslušný servis. Z dnešního pohledu je také úsměvné, že jen za registraci naší poptávky realitní kancelář vyžadovala poplatek ve výši 390 korun (průměrný plat byl tehdy kolem osmi tisíc).

Až postupně začalo vycházet najevo, co je realitní kancelář a „majitel“ bytu vlastně zač. Byt patřil zemřelému muži, jehož syn zdědil členský podíl a probíhalo dědické řízení. Syna zastupovala jeho matka, která nás ujišťovala, že její syn chce byt prodat, ale protože je příliš mladý, všechno za něj vyřizuje ona na základě plné moci.

Podepsali jsme smlouvu o budoucí smlouvě o převodu členského podílu, uhradili celou smluvní cenu a dohodli nastěhování. Brzy se ale ukázalo, že to byla ta největší chyba. Samozřejmě jsme se snažili dosáhnout podpisu smlouvy o převodu, ale uplynuly tři měsíce a nic se nedělo.

Majitel realitní kanceláře komunikoval stále méně, až se nechal zapírat. O dědici ani nemluvě. Co bylo ale úplně nejhorší, dva měsíce před termínem narození naší dcery mi zavolala advokátka realitní kanceláře, že se máme okamžitě vystěhovat a až potom dostaneme peníze zpět. Na můj argument, že se vystěhujeme, jakmile si za vrácené peníze koupíme jiné bydlení, měla tu drzost se mi vysmát.

S přispěním naší advokátky jsme nakonec dosáhli vrácené všech financí a odstěhovali se. Po čase jsme se dozvěděli, že matka dědice, za vydatné pomoci oné realitní kanceláře, byt „prodala“ další zájemkyni, která ale o své peníze úplně přišla. Realitní kancelář tak pomohla v podvodu držiteli členských práv. Matka dědice sice byla odsouzena za podvod, pokud ale vím, do vězení nikdy nenastoupila.

Mezitím ale cena nemovitostí stoupla téměř o 20% a tak se nám podařilo koupit byt jen mimo Zlín. Shodou dalších okolností jsem pak tento byt opět prodala a koupila znovu ve Zlíně.

Tehdy jsem se zařekla, že už se žádnou realitní kanceláří nechci mít nikdy nic společného. Všechny mé vlastní  transakce s bydlením mě naučily, že spolehnout se na makléře, kterého nezajímá tak důležitá věc, jako střecha nad hlavou, je jako sázka do loterie.

Mé působení v realitách začalo docela jednoduše. Na jaře 2007 jsem ve schránce našla leták s nabídkou práce realitního makléře v nově vznikající zlínské pobočce M&M reality. Sice jsem se zařekla, ale současně jsem věděla, že prodávat nemovitosti je možné i seriózně a v zájmu klienta.

V M&M realitách jsem strávila tři roky. Spoustu věcí jsem se naučila a hlavně zažila množství situací, které můžou při prodeji, nákupu a pronájmu nemovitostí nastat. Byla jsem ale odejita, a jak jsem se později dozvěděla, protože jsem byla příliš důsledná a dodržovala pravidla a tím prudila ostatní. To byla jedna z nejlepších věcí, co se mi v životě stala, protože mě nasměrovala k tomu, co dělám nyní. Samostatně a podle sebe. Mí klienti mě za důslednost a dodržování pravidel dnes oceňují. Se svým prvním šéfem Radkem Motykou dodnes spolupracuji, pokud některý z mých klientů potřebujíe nemovitost prodat.

Od této doby vím, že nejsou dobré nebo špatné realitní kanceláře. Existují jen dobří nebo špatní makléři. Na inzerovaných frázích vůbec nezáleží. Záleží jen na tom, jak se k jednotlivému obchodu postaví jeho makléř a v případě problémů jeho nadřízený.

Zdědila jsem po rodičích byt. Krásný, na trhu žádaný, který ale nemám v úmyslu prodat. Záleží mi na tom, kde bydlím, jak dům funguje a zejména co se děje s mými financemi, které za byt platím.

Po více než padesáti letech začalo být jasné, že vlasní kotelna, která dům vytápí, bude potřebovat kompletní rekonstrukci. Začátkem roku 2023 výbor SVJ tedy oznámil, že rekonstrukce proběhne v tomto roce a vlastníci o ní musejí na shromáždění hlasovat.

A já jsem se začala tehdejší předsedkyně výboru ptát. Nejdříve jsem na své otázky dostála odpovědi, když jsem ale šla do hloubky (to znamená, jaká firma připravuje projekt, jaká firma bude rekonstrukci realizovat, kolik konkurenčních nabídek bude k hlasování předloženo, jak se bude vše financovat, jaký advokát bude kontrolovat a připomínkovat smlouvu o dílo), odpovědí od předsedkyně ubývalo, až mi přestala odpovídat úplně. Výsledkem bylo zmanipulované výběrové řízení ušité na míru jedné firmě, která je personálně propojená se společností správce.

Na základě toho jsem začala prověřovat fungování a hospodaření SVJ. Dříve jsem to neudělala proto, že rekonsturkce byla největší za poslední dvě dekády a do té doby vše na první pohled fungovalo.

Takže jsem v té době zjistila, že náš dům neřídí výbor SVJ, jak je jeho zákonnou povinností, ale řídí ho správce, který k tomu nemá žádné kompetence. Jen mu to umožňují neznalí členové výboru. Nejkřiklavějším příkladem je fakt, že naše SVJ nemá vlastní bankovní účet a všechny naše finance jsme povinni zasílat na účet, jehož majitelem je daný správce (to je stejné, jako byste své peníze posílali na můj účet a neměli o nich žádný přehled). Když jsem na shromáždění vznesla dotaz, jak předsedkyně kontroluje naše společné finance, řekla mi, že to ji nezajímá, protože to dělá ten správce.

Také jsem například zjistila, že správce v roce 2022 bez vědomí a souhlasu vlastníků investoval devadesát procent našich společných financí, z nichž jsme sice dostali úroky, ale byla jich polovina z toho, co jsme mohli dostat v bance. Když jsem se správce zeptala, kde a na základě jakého pověření finance investoval, jeho zaměstnankyně mi odpověděla, že mi takové informace nemůže dát. To je ale v přímém rozporu s tím, že každý vlastník má zákonné právo seznámit se, jak výbor SVJ hospodaří.

Na základě vážných pochybností o hospodaření našeho SVJ a proto, že předsedkyně mi odmítala poskytnout informace, na které má každý vlastník právo, jsem celou věc předala advokátní kanceláři. Ta poslala na výbor SVJ předžalobní výzvu, kterou tehdejší předsedkyně ignorovala. Příběh zatím pokračuje…

Při správě pronajímaných bytů jsem také zjistila, že společenství vlastníků je jednoznačmě nejvíce podceňovaný faktor vlastního a investičního bydlení. Je to doslova černá díra financí vlastníků.

V roce 2014 jsem se osamostatnila. Od té doby se věnuji správě pronajímaných nemovitostí, od roku 2020 zastupuji kupující nemovitostí a od roku 2025 pomáhám vlastníkům rozumět jejich vlastním nemovitostem formou inspekce společenství vlastníků.